Agamba Anibag - charakteristika

        Naše „druhorozená“ fenečka dobrmana s PP, které říkáme Sarah, ale její rodné jméno je Agamba Anibag, první hnědý a ocasatý dobrman v naší rodině, se narodila 22.11.2010. Jak si jistě všimnete, toto číslo je až magické, tvoří ho pouze samé dvojky, jedničky a nuly a navíc ještě v symetrickém pořadí. Sáry rodiči jsou hnědá šampionka Isména (vede ruskou krev) a černý tatínek Addi (německý pes s německými předky). Má celkem 11 sourozenců, 5 brášků (1 černý a 4 hnědí) a 6 sestřiček (2 hnědé a 4 černé). Sára byla naší láskou na první pohled a jen jsme ji poznali, věděli jsme, že si ji vezmeme domů. Zprvu to sice nebylo tak jednoduché, jelikož její chovatelka, Gábina Macounová, si ji původně chtěla nechat sama pro sebe, ale osud nakonec vše zařídil jinak, Gába si nechala černého brášku Agriase a Sárka odjela z Náchodu s námi do Prahy.

        Nádherně baští a je nevybíravý jedlík, téměř až kyselina. Je rozhodně nejžravější ze všech našich dobrmanek a pro jídlo udělá cokoli. Kombinovaná strava- granulky s BARFem, ji nedělají problém. Masíčko má pochopitelně moc ráda a stejně tak i zeleninu a ovoce, které si dá klidně samotné. Granulemi ochucenými konzervou a zpestřenými nějakou zeleninou, či ovocem, též rozhodně nepohrdne. Jí zkrátka prostě vše. Krupicové kaše, piškoty, med, vejce, tvarohy, sýry a jiné mléčné výrobky jsou její slabůstkou, tak jako Sendy. Když byla malá, její kladný vztah k jídlu na ní byl vidět, a proto si od nás vysloužila přezdívku Štuclík. Při cvičení, koneckonců jako i mimo něj, je velice horlivá a živá, mnohdy doslova až bláznivá. Všechno dělá s radostí a elánem jí vlastním a vždy na 200%. Míček miluje a je kořistník na slovo vzatý. Na poslušnosti je extrémně dravá, snaživá a ochotná, navíc je skvěle koncentrovaná na psovoda a práci, nevymýšlí žádné blbosti a je díky tomu velice spolehlivá. U stop podává až skoro překvapivě klidný, soustředěný a pečlivý výkon a má výborný nos a systém práce. Při obranách, které jsou jí vším, se s figurantem přetahuje s velkou chutí a nasazením, umí zabrat. Do zákusů a útoků jde naplno a s razancí, kolikrát mám o ní až strach, do střetů skáče tak opravdově, rychle a dynamicky, až se tají dech. Její projev i plnost a pevnost zákusů se mi moc líbí (na zákus má dar, se kterým se narodila). Vždy po boji si pak svou kořist nosí v pevně zamčené tlamičce a chlubí se s ní celému světu, u auta mi ji pak nechce za žádnou cenu odevzdat a nejraději by si ji odnesla až domů. Na výcvik má prostě talent, to vidíme všichni. Pro mě je povahovým vzorem dokonalosti zrozeným pro výcvik a jsem si jistá, že právě ona bude mým osudovým dobrmanem! Baví jí akce a hned se pro cokoli nadchne. Je ohromě šikovná, snaživá, chytrá, přemýšlivá, opravdová, tvrdá (jde proti bolesti), neohrožená, samostatná, temperamentní, sebevědomá, divoká, spolupracuje se psovodem a je to prostě čertík vystřelený z krabičky, ne nadarmo má na ouškách růžky. Co je však Sárka především, to je OSOBNOST s velkým O. Nudit se s ní rozhodně nebudeme!
        Venku ve volném čase řádí jako na place, je to drak za všech okolností! Pádí za Sendynkou a všelijak na ní doráží a útočí (ale v dobrém, miluje ji). Má i jiné psí kamarády z dětství, se kterými si moc ráda hraje, kupříkladu se Cherrynkou, se kterou jsou jako sestry, tvoří skvělou dvojici pro jakoukoliv lumpárnu (totéž platí třeba i o bráškovi Artíkovi nebo dobrmaní kamarádce Nairince). S cizími pejsky nemá potřebu se seznamovat a jejich společnost ani nevyhledává, má prostě pár svých oblíbených, které respektuje a má ráda, ale tyto řady rozšiřovat nehodlá. Při venčení je krásně ovladatelná a téměř 100% přibíhá. Doma je tou nejhodnější, není o ní skoro vůbec vědět, ale jen do chvíle, než ji necháte bez dozoru, v ten moment se z ní stane taková malá ničitelka. Obzvlášť si zamilovala knoflíky u povlečení, které vehementně likviduje, knoflíkářka jedna! Už se také seznámila s vodičkou. Zprvu o ní nechtěla ani slyšet, dávala si veliký pozor, aby si nesmočila jediný chloupek, dobrovolně do ní zkrátka nechtěla ani za nic. Musela jsem ji tedy dopomoct a malinko do ní strčit, aby si namočila tlapky. Sárka nevypadala zrazeně, naopak byla spíš ráda, že má prvotní rozpaky za sebou, a vodu zblízka zkoumala. Od té doby do ní sama vbíhala, ale pouze po hrudníček, tzv. se brodila. Po nějaké době, abych ji vodu hned nezošklivila, jsem ji v náručí odnesla dál od břehu a ona udělala svá první tempa. Hrozně jí to bavilo a začala tohle dobrodružství vyhledávat, pro míček či klacík se vrhala do hlubin a radostně se potápěla. Ještě nemá úplně osvojený grif správného plavání, zadeček jí trochu padá ke dnu a předními nožkami šermuje zbytečně moc vysoko nad hladinou (od pacek jí pak tryskají gejzíry vody a ona opravdu vypadá, že se topí), ale zlepšuje se každým dnem. Navíc voda je již její kamarád, statečně v ní, díky Sářině odvaze, spolu se Sendy řádí, takže se nebojím, že by jednoho dne neplavaly bok po boku.
        Doma i venku je rozená šéfka a se Sendy tvoří nerozlučné duo. Od prvního dne se z ní a Šůši staly kamarádky na život a na smrt (i když je pravda, že Sendy je pro Sáru spíš taková druhá maminka). Jedí spolu z jedné misky, hrají si se stejnými hračkami a především jedna s druhou, v posteli spinkají stočené do klubíček nejlépe tak, aby se sebe dotýkaly, jedna musí neustále vidět na tu druhou... Sendy musím opravdu moc pochválit, je naprosto úžasná, lepšího pejska jsme prostě nemohli mít! Trucovací období vůbec neprodělala, okamžitě vplula do role milující chůvičky a kámošky na hraní a má s čokoládkou tolik trpělivosti... Na jejím kožíšku bylo mnoho vylupujících se stroupků od Sárčiných jehliček (všichni jsme si ulevili, když vypadaly), ale Sárinka neměla ani jeden zkřivený chloupek. Senduška Sárušku již také pěkně naučila hlídkovat u oken, a tak spolu obě sledují, kde se co šustne, a to nám pak okamžitě hlásí bujným štěkotem. Sára je hlídačka od mala, nikdo ji nemusel k ničemu vést. Vše, kde se nacházíme, se stává jejím teritoriem a to si střeží. Sárinka je hodně ukecaná. Vadí ji ale, když štěkají jiní pejsci, to jim jde hned odpovídat. Je to temperamentní poděs, nenechá Senduš na chvilku vydechnout, až musíme jejich společné hrátky už trochu brzdit, vždy se obě tak rozpumprdlíkují, až to vypadá, že si usilují o život, přitom je to pro ně opravdu jen ta nejzábavnější hra. V nejlepším je ale třeba přestat, říká jedno moudré pořekadlo, a od toho jsme tu my, abychom jejich dovádění zavčasu utnuli.
         Ač to zprvu nevypadalo, je přeci jen veliký mazel. Mazlí se nejvíc před spaním, krátce po probuzení, nebo když se mazlíme se Sendy, to se pak také na klín dotěrně vtírá a dožaduje se naší pozornosti a hladící ruky. Jako maličká usínala zásadně sama na druhém konci postele, ale během spánku se postupně přesunula buď za námi, nebo za Sendy. I když je stále svá a nemá ráda omezení jejího prostoru, změnila se... Dnes usíná zásadně u nás stočená v klíně (vysunula Sendy z její pozice a ta je teď u nohou). Stává se víc a víc muchlací, ráda se nás dotýká a nechává se laskat. Prostě vyhledává kontakt s námi a je vidět, že si mazlínkování užívá. Co je na ní však dojemné je, když na ní přijde její opravdu ňuhňací chvilka… To si pak vezme do tlamy naší ruku, kterou si narve až do krku, jemně ji drží zoubkovým stiskem a dudá u toho jazýčkem, vydrží tak i několik minut a vždycky u toho celá zjihne a zahmouří očička, je prostě sladká. Její úchylkou, dá-li se to tak říct, jsou klacky všech velikostí a druhů. Není procházky, aby si nevšimla nějakého kousku dřeva, je zkrátka klacíková.
        Pěkně k nám přilnula. Když přijdeme domů, nebo ona z venku, čeká nás hotový vítací ceremoniál, který nebere konce, je jako na pérkách a mnohdy tato její láska až bolí. Pokud jsme pryč delší dobu a holky musí zůstat doma sami, pro jistotu Sárku zavíráme do její velké klece, kterou od malička bere jako svou boudičku a útočiště, v němž má svůj pelíšek. Oproti Sendy, jež musí být v bytě v době naší nepřítomnosti na volno, a pak je nejhodnější a klidně spí (pokud bychom ji někam zavřeli, stává se z ní likvidační komando), Sárka musí být naopak v domečku, aby byla nejhodnější a spala, když je puštěná a my pryč, má totiž tendence ničit. Díky bohu neprotestuje a klícku bere. Lidi, které si pustila k tělu a zná je déle, má moc ráda, ale k těm ostatním, které nezná, je zdrženlivá a drží si odstup, není nepřátelská, ale je nedůvěřivá. Mazlíka si z ní popravdě vychovávám a ač nejprve neměla potřebu o velký tělesný kontakt, nyní je v tom stavu, kdy sama přijde pro polaskání a sama ze své vůle se tuze ráda tulí, ovšem to jen s námi. Když byla maličká a někdo kolem nás prošel, nebo byl v doběhu, pádila za ním zrovna jako kdysi Sendy, a chtěla se kamarádit, ale čím byla starší, tím více s tím přestávala, až to úplně odeznělo do dnešního stavu, kdy cizí přehlíží a má oči jen pro nás. Na rozdíl od Sendynky, která nás jako malá venku nepotřebovala, byla soběstačná a my si museli hlídat ji, je Sárka pravý opak, pěkně si hlídá ona nás a to jí zůstalo naštěstí i do dospělosti. Dokonce i když se Sendy vzdálí dál, Sára se vrací za námi. Díky tomu, že si na nás vytvořila takovou pěknou vazbu, jí ani cestování nedělá potíže, v podstatě jí je jedno, kde je, hlavně, že jsme tam s ní my. Je prostě ohromně šikovná a působí dojmem zdravého, vitálního a příjemně dominantního jedince! Hrozně sympatické je na ní i to, že u všeho, co dělá, radostně kmitá chvostíkem ze strany na stranu a je na ní vidět, že je to prostě veselý a otevřený pejsek, který žije naplno. Snad se bude takhle pěkně a nadějně vyvíjet i dál! Je to naše hodňoučká hopsinka, která na nás neustále a za každé okolnosti skáče. Jak jsem si tak všimla, má to asi po mamince, která na své paničce Gábině také neustále visí za přední tlapky.
        Co se týče exteriéru, tak si myslím, že můžu už teď říct, že i v něm Sára získala po rodičích i prarodičích mnoho kladů, zrovna jako v povaze. Je to celá maminka Isa po všech směrech! A čím je starší, vidím v ní i její babičku Nusu. Má nádhernou výraznou ruskou hlavu s inteligentním pohledem a se silnou spodní čelistí. Oči, ač hnědka, má hezky tmavé, mají barvu karamelu. Uši má těžké, silné a dlouhé plachťáky, takže jsme ji nemuseli trápit lepením, tak jako Sendy, u které to navíc bylo ještě úplně zbytečné, jelikož její ušní vzpřimovač je opravdu výkonný. Krk má správnou délku i odpovídající šířku a výborně se napojuje do horní linie. Sára má pěkný, rovný a pevný hřbet zakončený požadovaně vysoko nasazeným a líbivě neseným ocasem, jehož tvar zakončený chloupky stočenými do špičky mi občas připomíná štíří ocásek. Její hrudník je její pýchou, má velmi pěkné předhrudí, hloubku a šířku. Spodní linii má taktéž líbivou. Končetiny má pěkně zaúhlené, zejména pak ty přední. Tlapy jsou, tak jako u Sendy, krásně uzavřené a kočičí. Srst je výborné kvality, hustá a hezky tmavě hnědé barvy s červeným a především jasně ohraničeným pálením. Celkově je to harmonická fena na spodní hranici výšky s téměř kvadratickým formátem a přes poměrně silnou kostru a mohutnou hlavu působí i elegantním dojmem. Není mimochodnice, její chod je prostorný, paralelní, nesbíhavý a především dynamický.