Rok 2016
...
Rok 2015
Rok 2015 byl ve znamení návratu do námi tolik dobře zažitých a hlavně oblíbených starých časů - zase jsme se mohli věnovat naplno výcviku. S Tarou jsme začali stopy, obrany pod vedením Honzy Böhma a dále jsme rozvíjeli poslušnosti již tradičně s naší trenérkou Gabčou Macounovou. Vzhledem ke Skříťákovým vynikajícím vlohám pro všechny 3 disciplíny a nejvyšší úrovni tréninků, kterou zajišťují Gabča s Honzou, to jde skoro samo ;o). Se Sárou pracuji už pouze na stopách a vzhledem k výkonům se budu snažit udělat maximum proto, aby si zvládla odskočit mezi mateřskými povinnostmi i na nějakou tu stopařskou speciálku. Na tréninky dojíždíme do ZKO Újezd nad Lesy, kde jsme našli příjemné prostředí a především úžasnou vstřícnost a přátelský přístup místních členů. Mám to tam moc ráda a naše holky taky! Toť vše ke stručnému shrnutí, snad jen, že už se moc těšíme na rok 2016 a to, co nám přinese... Vzhůru k novým zítřkům!
Rok 2014
Rok 2014 byl u nás z hlediska výcviku poněkud hluchým obdobím. Nejstarší Sendy, 8mi letá veteránka, odešla do kompletního důchodu. Nejmladší Sukie byla v únoru tohoto roku, v jejích 2 letech, zjištěna vrozená srdeční vada, která ji začala výrazně limitovat nejen při práci, ale také v běžném životě, a proto byla přesunula do invalidního důchodu. Hnědka Sárka se zase od začátku roku připravovala na roli maminky a koncem roku odchovala špičkový vrh 9ti štěňátek. Vzhledem k jejímu úrazu z mládí, který zasáhl obě její pánevní končetiny, se bude nadále věnovat pouze stopám, ačkoli v současné době je bez nejmenšího pohybového omezení, nechceme riskovat vylomení titanových implantátů - pro nás je pes v první řadě kamarád/společník, nikoli prostředek k masírování ega pomíjivými vavříny. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to nemrzí, zvláště kvůli nadání Sáry a jejím famózním pracovním vlohám, nicméně se nedá nic dělat, zdraví máme jen jedno a je to to nejdůležitější! Lze tedy říci, že výcvik v pravém slova smyslu u nás vlastně započal až na samém sklonku roku 2014, kdy jsem začala pomalinku polehounku pracovat na poslušnostech s naším novým přírůstkem, Sářinou šikovnou dcerou, naší hnědou malou nadějí, Taruškou. Ráda říkám, že podědila mnoho ze Sářiny šikovnosti k výcviku, takže už nyní jsem zvědavá, kam se budou ubírat naše společná výcviková snažení v roce nadcházejícím.
Rok 2013
Během letošní výcvikové sézony jsem cvičila oproti očekávání "pouze" se dvěmi dobrmankami, ocasatkami Sárkou a Sukčou. Sendynka totiž odešla do invalidního důchodu a dělá již jen stopy a to pouze rekreačně. V poslušnostech jsme stále ve skvělých a precizních rukách naší trenérky, kamarádky Gabči, jejíž rady využívám i na stopách. U obran jsme prodělali menší změnu, nikoli metodickou, spíše personalistickou... od ledna jezdíme na Marka Urbana, výborného figuranta a kamaráda v jedné osobě. Jsem moc vděčná za to, že při výcviku svých holek mohu spolupracovat právě s těmito dvěma úžasnými lidmi a profesionály s darem pro výcvik psů. Jsem také opravdu šťastná, že jsem díky nim konečně našla pocit stability a zázemí při cvičení, což dělá spolu s jejich šikovnýma ručičkama hodně moc a na holkách je to podle mne dobře znát. A cvičíme opravdu zarputile ;o)! Jezdíme jak na Gábininy a Markovi pravidelné týdenní tréninky, tak na celoroční výcvikové víkendy a letní výcvikové tábory a myslím, že na holkách je posun kupředu vidět. Svědčí o tom i zkoušková premiéra naší hnědule, kterou jsme na podzim absolvovali hned 2x. Nejdříve úspěšně složené BH na krásných 57 bodů (nad výkonem Sáry jsem se dmula pýchou) a poté splnění německé bonitace ZTP v zemi původu plemene, s jehož průběhem ze strany Sárinky jsem byla maximálně spokojená (to bohužel nemůžu říct o práci tamního "figuranta" a ani o konečném hodnocení německého rozhodčího...). Ovšem na oboje výcvikové akce byla Sára připravená skvěle a za to děkuji právě duu Gába & Mára! Doufám, že příští rok bude Sářiny kroky podobně úspěšně následovat i Sukie.
Rok 2012
PŘÍRŮSTEK:
V březnu roku 2012 jsme se rozrostli o novou členku teamu, poloviční sestřičku Sárky, Sukienku (Borgia Anibag). I ona je perspektivní nadějí pro výcvik, a tak jsme pochopitelně i s ní začali od 8mi týdnů systematicky pracovat. Je to pro mě sice už malinko náročnější, cvičit se třemi fenkami najednou, ale zvládnout to ještě lze a baví mě to, takže to beru jako výzvu. Je ale pravda, že Sendy v podstatě vrcholově dělá už jen stopy (poslušnosti cvičíme již jen pro radost a obrany, mimo maket a revírů, už nedělá vůbec) a Sárka měla letošní sezónu poněkud smolnou, takže ten opravdový výcvikový mumraj mi patrně začne až v následujícím roce, takže pak budu možná mluvit jinak.
Sukienka má jednu obrovskou výhodu oproti Sárce a Sendynce- poslušnosti s ní cvičím od malinka pod vedením Gabči a ráda přiznávám, že je to vážně sakra znát! Pominu-li mírně rozpačitý začátek, kdy jsme si musely se Sukienkou najít k sobě cestu a přijít na recept našeho společného cvičení, děláme myslím slušné pokroky a jde nám to spolu. I Sárka pod taktovkou Gabči vzkvétá a naše poslušnost už začíná místy i celkem vypadat, škoda jen těch strašných prodlev, které naše cvičení provází od samého začátku! No a Sendy? Ta pod Gabčou chodí a cvičí tak, jak nikdy!!! Nevěřila bych, že se 6ti letou fenou jde ještě od základů překopat třeba takovou podstatnou věc, jako je chybně naučená chůze. A vida, Gába mi ukázala, že když víš jak, lze vše. Sice ne tak rychle, jako s nepopsaným listem, ovšem pokud má psovod trpělivost a zkušený dohled, nic není nemožné. Určitě veliký vliv na posun poslušností všech našich tří dobrmanek mají pravidelné Výcvikové víkendy Gábiny a Marka, které nově od začátku roku 2012 oba společně pořádají, a jichž se nesmírně rády účastníme. Nevynechaly jsme ještě ani jednu jejich akci a nemáme to v budoucnu ani v úmyslu. Mimo kvalitního vedení je zde navíc skvělá parta lidiček, která se jen tak nevidí. Jsme rádi za možnost do ní patřit a jen doufám, že teamový duch nám dlouho vydrží! Samozřejmě také velmi děkuji Gábině Macounové, že se nám věnuje, všichni jsme jí za to velmi vděční!!!
V obranách stále naplno důvěřujeme Martinu Plecháčkovi, našemu skvělému figurantovi, za kterým se Sárkou a Sukčou dojíždíme každý týden do Sezemic. Pokroky, které holky pod jeho prací vykazují a samotná kvalita tréninků, je nám nejlepším důkazem o správnosti našeho rozhodnutí. I Martinovi pochopitelně patří naše veliké díky, nebýt jeho, kdo ví, kde bychom teď byly! U stop i nadále spolupracujeme s Vítkem Vymětalem, ale bohužel díky vzdálenosti a nedostatku času, již naše konzultace nejsou tak časté.
A právě z výše zmíněných důvodů se nám letos zkrátka nepodařilo uspořádat náš tábor v Lázu, přestože jsme ho měli již od loňska v plánu. Nebyli jsme schopni nalézt během léta jeden jediný společný volný termín. Škoda, bohužel toho máme oba hodně. Ale i to se někdy stává, že nejlepší možné úmysly zhatí holá realita. Ovšem to neznamená, že bychom se s našima dobrmaníma holkama nezúčastnily letních táborů našich ostatních trenérů. Jako první jsme vyrazily na přelomu července a srpna na převážně obranářský tábor Martina Plecháčka do Spyty a jako druhý jsme absolvovaly na přelomu srpna a září pro nás poslušnostní tábor Gábiny Macounové a Marka Urbana taktéž ve Spytě. Na obou jsme udělaly hodně práce, a také zažily mnoho srandy! Aby byl výčet našich důležitých výcvikových aktivit kompletní, nesmím ještě zapomenout vyjmenovat akce, kterých jsme se zúčastnily jako diváci a fanoušci! Šlo v chronologickém pořadí o MS dobrmanů v Maďarsku, CACIT v Dobříši, MR maliňáků v Třeboni a MR dobrmanů ve Volenici. Jak vidíte, náš rok 2012 byl opravdu celý velkou měrou především o výcviku a budeme se snažit, aby tomu v roce následujícím nebylo jinak!
Rok 2011
NOVÝ ZAČÁTEK:
Celý náš výcvik během roku 2011 byl velkou měrou ovlivněný pořízením naší druhé dobrmanky Sáry. Jelikož má Sárka závodní předpoklady a mě tato myšlenka není vůbec cizí (rozumějte, pokud nás nebudu moc brzdit, ráda bych s ní jednoho dne závodila), vedla jsem tímto směrem její výchovu od našich prvních společných dní, a také jsem s ní začala cvičit od útlého mladí. Poslušnosti od 2 měsíců, obrany od 3 měsíců a stopy až od 4 měsíců. Bohužel, start nebyl úplně ideální, protože jsem se opět učila až za pochodu, navíc špatně, a ač se to může zdát stejné, věřte, že výcvik tvrdého opravdového závodního psa a takzvaného sporťáka je dosti odlišný, a když navíc něco zdánlivě malinko zanedbáte, nebo dokonce uděláte jinak, je Vám doposud naučené celkem k ničemu.
Asi nejvíc se mi tato nově nabytá zkušenost odrazila při poslušnostech na jídlo. Tento styl výcviku byl pro mě jednou velkou neznámou a já jsem se do něho vrhla sice horlivě, leč úplně špatně. Vše jsem vedla ve svém nejlepším přesvědčení, ale přesto jsem tak nějak cítila, že to pořád není ono. A taky nebylo! V tomto směru pro mě znamenal nový začátek výcvikový tábor ve Spytě, kde se mi na poslušnosti začala věnovat Gábina a Martin. Sice všechno, co jsme doposud se Sárou dělaly, bylo úplně na nic, ale na druhou stranu to díky bohu Sáru nepoznamenalo, a tak jsme vlastně v jejích 9ti měsících začínaly s prvními krůčky poslušnosti úplně od píky. A světe div se, ono to najednou jde. Sice teď máme pěknou honičku, abychom dohonily promrhaný čas, což je ještě horší proto, že tyto základy chůze a poslušností vůbec se psům do mozku vrývají nejlépe, když jsou ještě úplná miminka, a tak jim v podstatě efektivněji vymyjete mozek, ale na druhou stranu to zase nechceme uspěchat a ač čas nevrátíme, chceme vybudovat opravdu pevné základy. Holt nám to bude trvat déle, ale doufám, že výsledek se dostaví. A abych nás do budoucna opět nesvedla na scestí, dojíždíme za Gábinou do Dobrošova na tréninky již pravidelně.
V obranách jsem nehodlala udělat stejnou chybu jako se Sendy, a tak jsme se se Sárou od prvních her s hadříkem svěřily do péče figuranta Luďka Šilhavého, který start Sářiny obranářské kariéry tedy rozhodně nepokazil, ba právě naopak! Jezdily jsme za ním kousat do Dobřejovic od jara do léta a Sárka si vedla opravdu skvěle. Na letním táboře ve Spytě jsme se pak seznámily s prací figuranta Martina Plecháčka, ke kterému jsme od podzimu letošního roku začaly dojíždět na obranářské tréninky až do Sezemic (okres Pardubice). A i zde Sáře práce při kousání svědčí, s Martinem dělá velké kroky kupředu a upevňuje svou opravdovost. Sice už se nám nepodaří přesměrovat ji ze sledování kořisti na člověka, protože Sárka k Martinovi nepřišla jako nepopsaný list, ale jinak myslím, že jsme na dobré cestě. Ještě abych já to naší malé Isménce nekazila!
Ve stopách u obou dobrmanek na milion procent důvěřujeme Vítkovi, se kterým také pravidelně spolupracujeme, buď u něj v Chomutově, nebo u nás v Lázu. V této disciplíně jsem u Sáry sice také napáchala pár chyb, paradoxně především kvůli mému strachu, abych náhodou něco nepokazila, ale Vítek nás usměrňuje správným směrem.
Se Sendynkou samozřejmě také cvičíme, sice už jen pro radost, ale rozhodně to neflákáme! Jednak je to její největší potěšení a druhák by mi neodpustila, kdybych ji nevytáhla protáhnout závity a svaly. A ruku na srdce, jít cvičit se Sendy je spíš za odměnu, protože už umí a dobře se mi s ní dělá =o)! Je ale pravda, že od obran stále více upouštíme kvůli Sendynky zdravíčku, jež nechceme pokoušet. Tu radost ji ale nedokážu odepřít zcela a jednou za čas ji na jejího milovaného Vítka kousnout nechám. Nejvíce se ale věnujeme poslušnostem (zde už vážně jen dolaďujeme drobnosti a snažíme se přibližovat k dokonalosti, s čímž mi pomáhá opět Vítek- myslím jeho nekompromisní dohled, kterému neunikne ani drobnost) a pak především stopám, při nichž máme ještě jednu zkouškovou ambici. Navíc, Sendy nejen že skvěle jdou, ale snad ji začínají bavit čím dál víc! Ještě aby ty předměty byly na zkoušce 100%...
A abych nezapomněla, samozřejmě jsme spolu s Vítkem letos uspořádali i náš druhý výcvikový tábor v Lázu a byl opět vydařený, jako ten předešlý (nebo snad ještě vydařenější?). Každopádně se nás zde sešlo víc, ohlasy byly jedině kladné, takže v roce 2012 plánujeme již třetí pokračování!!! Doufám, že se z našeho tábora stane milá tradice.
Rok 2010
ČLOVĚK MÍNÍ, OSUD MĚNÍ:
Na tento rok jsme měli mnoho výcvikových plánů ohledně jedničkových zkoušek a jedné trojkové, bohužel nám však moc nevycházely, jak jsme si představovali, i když se Sendynka hrozně moc snažila. Zato výcvik sám nám kvetl pod rukama a packami opravdu skvěle. Příležitostně jsme docházeli na obrany k Vlastovi do Říčan a Strašína, chvíli jsme chodili i k novému figurantovi Jirkovi Labutovi do Sadské a Brandýsa nad Labem, protože jsme chtěli zkusit zkoušky i na něj, ale hlavně a především jsme se po výcvikové stránce naplno odevzdali pod taktovku našeho nového trenéra stop a začínajícího figuranta, kterým nebyl nikdo jiný, než Vítek Vymětal, páníček Sendynčina brášky Bodieho. Každý víkend v roce jsme cvičili opravdu poctivě a se zápalem, jednou jsme byli u nás v Lázu, jednou zase u Bodiesků v Chomutově. Vítkův blahodárný vliv na mě a Sendy při stopách se projevil již v loni, takže letos jsme jen utužovali, upevňovali a rozvíjeli, co již umíme.
Sendynka se v čuchání dostala opravdu do skvělé formy, s přehledem jsme začali chodit na hlíně a jiných těžkých terénech. Co se týče obran, byl pokrok v letošním roce ještě markantnější, než u stop. Vítek je opravdu jedním z nejšikovnějších, nejpřemýšlivějších, nejcitlivějších, nejsnaživějších, netrpělivějších a darem nejvíce obdařených začínajících figurantů, které znám. Své tréninky obran vede podle výcvikových metod Luďka Šilhavého, které u něj pochytí, či si dokonce sám vymýšlí vlastní inovace- kupříkladu mohu uvést revíry, které Sendy naučil běhat s radostí a opravdovým chtíčem, ne jen z povinnosti, pomocí žárlivosti na druhého psa. Ovšem to byl teprve začátek ledovce. To, co Vítek se Sendy dokázal v kousání pomocí úvazů a Bodieho, to si zasluhuje opravdovou chválu. Při svých lekcích se zaměřil na samou podstatu kousání a Sendy si hnětl v rukou jako kus poddajné hlíny. Nepřeháním, když řeknu, že Sendy začala kousat stejně, jako když jsme kdysi chodili na obrany k Luďkovi, možná, že i lépe, jelikož Vítka má opravdu ráda a důvěřovala mu tak, jako jinému figurantovi nikdy. Stačilo, aby si Vítek oblékl figurantský oblek a ona začala radostí cvakat zoubky. Abych to vychvalování zbytečně neprodlužovala (a Vítek tak moc nezpychnul =o)!), Vítek naučil Sendynku znovu se radovat z kousání a jít do něj srdíčkem, tak jako dřív, než jsme začali kousat dobrý rok takzvaně na ruce. Budu mu nadosmrti vděčná, že mě i Sendy připomněl, jaké to je těšit se z obran…
V poslušnostech jsme ve své podstatě nic nového neudělali, jelikož vše, co jsme potřebovali ke zkouškám prvního stupně, Sendynka s přehledem uměla, pouze jsme dolaďovali kosmetické detaily. Avšak přesto jedna novota u poslušností nastala- začali jsme cvičit bez vesty s vypouštědlem a přešli jsme na odměňování míčkem vyhozeným z podpaží. Lze říci, že rok 2010 jsme se opravdu zavřeli na cvičáku a stal se naším druhým domovem. Dokonce jsme prvně nevytáhli paty ani na Luďkův tábor a na místo toho jsme si uspořádali takový náš vlastní mini tábůrek v Lázu. Do budoucna bych tuto ideu chtěla pořádně rozjet. Ale zpět k Sendynce. Mohu s klidným svědomím říct, že nyní je plně připravena jak ve stopách, poslušnostech, tak i obranách na ZVV1 a IPO1. O to víc mě však rmoutí, že už ani jednu z těchto zkoušek společně nepokoříme, jelikož Sendynka musí kvůli svému zdraví odejít do předčasného důchodu a výcviku se budeme věnovat již pouze rekreačně a hlavně pro radost. Sendynce bych chtěla zde, v závěru naší výcvikové poutě, vyslovit velkou poklonu, dokázala hodně a myslím, že v mnoha směrech překročila svůj stín a to hlavně díky svému srdíčku, nikdy se nevzdala. Protože však chceme, aby tu s námi Sendynka byla co nejdéle, je potřeba nechat právě to její bojovnické srdíčko odpočívat. Na každém konci je krásné, že něco nového začíná, takže se tuto skutečnost pokusím brát s nadhledem a radovat se z lepších zítřků.
Rok 2009
PAUZA:
Po loňském táboře následovala nečekaná půl roční pauza v obranách. Od podzimu loňského roku jsme se nevěnovali ani poslušnosti, ani stopám. Bohužel tato nucená prodleva byla dosti zřejmá, a tak rok 2009 byl spíše výstavní, než zkouškový, přesto, že ve výcviku jsme na sobě také pilně pracovali. Opět jsme následovali Janu a naším novým útočištěm se stala psí škola Mimi v Mělníce, kam jsme začali od února tohoto roku dojíždět na obrany k výbornému figurantovi Dušanovi Skulovi, který svou práci dělá především srdcem a řídí se citem tak, jako třeba Luděk. Odvedli jsme zde kus dobře a poctivě udělané práce, Sendy Dušan dobře rozpracoval k jedničce a ona ho měla a mám moc ráda. Za to a i za azyl, který nám zde poskytly, včetně jejich cvičebního placu, překážek a vůbec celkově vřelého přijetí, bych chtěla Dušanovi a jeho přítelkyni Věrce Hlaváčkové moc poděkovat. Příležitostně jsem zde využila možnost překážek k poslušnosti, kterou jsem začala opět na jaře trénovat. Stopy a zbytek poslušností jsem dále cvičila sama u nás na chalupě, dle virtuálních Luďkových rad.
3. TÁBOR:
V létě roku 2009 jsme odjeli na náš již třetí tábor K9 opět pořádaný v Jelenci. Termín byl dvoutýdenní 18. 7. - 2. 8. 2009. Zde jsme hodně, ale skutečně hodně zvedli úroveň našich stop. Dále jsme zde začali pracovat na pokaženém obíhání maket, v poslušnosti je Sendy uměla, ale jak byl na place figurant, neovládala se. Už jsem byla z těch revírů vážně zničená, než že by se zlepšovaly s každým dalším tréninkem šly spíše dolů, Sendy si prostě něco usmyslela, ale já se nevzdávala. A udělala jsem dobře. Díky Luďkovi jsme je v Jelenci napravily, s odstupem času vidím, že podle předpokladů Luďka ne stoprocentně, ale tenkrát jsme z tábora odjížděli s tím, že Sendy dávala v pohodě šest maket s povykujícím figurantem, klidně v půlnoci zbuzená, ona prostě chtěla a běhala kompletní IPO 3 revír. Na táboře jsme také složili tohoto roku jedinou naší zkoušku s o to úžasnějšími body. Naší první zkoušku druhého stupně byla FPr 2. Nastoupili jsme na ni 2. 8. 2009 a od rozhodčího Milana Klačmana (SK) jsme si odnesli 91 b. a známku VD = Velmi dobře. Já nastupovala s horečkou a přervaným vazem v koleni, to si asi umíte představit, jak jsem to musela celé vorat… Na tomto táboře jsme ale opět nebyli z dB sami, byl zde náš bráška Bodie, jemuž jsme přenechali vítězné vavříny, ten se činil, panečku. Složil ZTP na V 1A = nejlepší možný kód a k tomu ještě stopařské FPr.2 a FPr.3!!! Měli jsme z něj ohromnou radost. Celý tábor byl vůbec úžasný, až na můj zdravotní stav ;o).
PODZIM PLNÝ ZMĚN:
Po táboře jsme se vrátili ke kousání u Dušana. Ale nastala změna u stop a poslušností. Začala jsem docházet na nově rozběhnutý Luďkův projekt v ČR- a to výcvikové semináře/víkendy. Zde jsme se v poslušnosti dostali (a lze říct, že i naučili) k aportům přes překážky, opětovně slepovaly revíry, které se zase trochu rozladily změnou místa tréninku. A hlavně a především jsme začali pravidelně docházet na stopy, kde je největší potíž se mnou. V tom my ohromně pomohl a pomáhá i Vítek, který v době, kdy je Luděk zaneprázdněn, vede mé stopovací kroky a myslím, že na mě a tím pádem i na Sendy je pokrok hodně znatelný. Stopy, co by jindy ani nedošla, teď chodí s levou zadní. Stále je ale samozřejmě co zlepšovat, žádný učitel nemůže být spokojen ani se svým nejlepším žákem a naše zalehávání předmětů je … řekněme vrtkavé =o).
Na podzim roku 2009 ale přišla ještě jedna změna. Rozhodli jsme se díky zkouškám začít docházet na cvičák do Říčan, kde se chceme stát i hostujícími členy. A proč jsme se rozhodli k tomuto kroku? Začali jsme zde na doporučení Luďka a Lucie kousat na nového figuranta, Vlastu Knihu. I on nám svým novým pohled na věc pomohl s revíry a zdá se, že Sendy konečně běhá počet maket potřebný ke zkouškám a to bez použití elektriky, které jsem se chtěla vyhnout- ne že bych ji odsuzovala. A Vlasta je skutečně výtečný figurant. Hodně spolupracuje i s Luďkem. Mám psy moc rád a oni to z něj cítí. Tudíž i Sendynka si ho oblíbila.
Rok 2008
ZKOUŠKOVÝ ROK:
Na začátku roku 2008, rozumějme koncem února, což znamená tehdy, když slezl poslední sníh, jsme začali podle metod Luďka vést i poslušnost. Započali jsme s pliváním piškotů, zfanatizováním psa do míčku (k tomu nám stačily všehovšudy tři samostatné úvazy a to Sendynka od mala k míčku vůbec netíhla, jediné, co ji na něm zajímalo, byla šňůrka, která, když byla odpreparována, zůstala středem zájmu a balonek upadl v nelibost), postupně jsem se učila pracovat s vestou, lépe řečeno s vypouštědlem… Bylo to docela dost snadné, Sendy znala základy cviků a jejich podobu z dob předtím, kde odměnou bylo jen žrádlo podané rukou, takže teď šlo jen o to vše zrychlit, zradostnit, dosáhnou precizního kontaktu se psovodem, prostě vše zdokonalit. A zapadalo to do sebe vskutku dobře. Ten pokrok byl neuvěřitelně markantní, kdo viděl cvičit Sendy tenkrát a teď, nepoznal by ji. První úspěchy začali přicházet s následně složenými zkouškami. 11.5.2008 v Brandýse nad Labem složila ZOP. Rozhodčí Jan Plšek (CZ), ji tenkrát vychvaloval do nebe, dával ji za vzor a doslova řekl, že ta fena předvedla IPO poslušnost. A neskromně musím říct, měl pravdu. Ale je to dobrman. Po první perfektní části, kdy jsme si šli pro PV - dostala za ni 48 b., čili přišla o pouhopouhé 2 b. u povelu přivolání - respektive zde šlo spíše o volno, bez něhož nemůže být ani přivolání, s ním máme problém doteď, Sendy je závislák jak blázen a neochotně odbíhá- si řekla, že je něco jinak, já na ní nemůžu a začala si do druhé části zkoušky, tedy do speciálních cviků, přidávat svůj až velmi radostný projev. Za D část získala plný počet 10 b. tedy jen u ovladatelnosti ve skupině, sedni-lehni-vstaň ve skupině a přenesení psa. Výsledná známka tedy byla VD = velmi dobře.
Další zkouška na sebe nenechala dlouho čekat, 14 dní na to, čili 24.5.2008 splnila v Dobřejovicích BH. Zde jsme narazili na známého rozhodčího Vladimíra Nedvěda (CZ), který je sudím vrcholových kynologických akcí. Zkouška byla opravdovou zkouškou, celý cvičák byl zarostlý vysokou trávou a vůbec i jinak bujnou vegetací a bonbonkem bylo, že ležel komplet pod vodou. Nelžu, když píšu, že mi voda dosahovala místa až po kotníky. Byla to pěkná čvachtanice. Ale Sendy přesto složila, i když to na bodech bylo znát, plný počet 10 b. získala jen u odložení. Zkoušku v dopravním ruchu dala s drápkem v čumáku - obstála.
ÚSPĚŠNÝ TÁBOR:
V létě roku 2008, termín 27.6.-20.7.2008 – ano, čtete správně, tři týdny - jsme vyrazili na pro nás již v pořadí druhý tábor Luďka Šilhavého v Jelenci na SK. A z Britťákova nás tu bylo! Čtyři odchovy a maminka vrhu B a C dB. Bylo to vážně skvělé, rodina pohromadě. Z výcvikového hlediska jsme zase zapracovali na stopách a posunuly je o kus dál, pokračovali jsme v kousání a zdokonalovali poslušnost - začali jsme s vysílačkou a zatočili s jedním naším kostlivcem ve skříni. U výcviku poslušnosti nám nyní pomáhala i Lucie, Luďkova přítelkyně a pomocnice při výcviku, a já jí tímto moc děkuji, především za nervy. Práce jsme odvedli hromady a byli jsme za ni i po zásluze odměněni. A to všichni z naší psí rodiny. Sendy v Jelenci splnila 13.7.2008 svou německou bonitaci ZTP s kódem SG 1B. Rozhodčím byl Rudi Killmaier (D) a jeho posudků si velmi vážím, ten umí psa prokouknout, je skutečným znalcem pravé pracovní dobrmaní povahy. Zde bych chtěla poděkovat Luďkovi za práci a snahu, kterou do nás celý tábor investoval. Pochopitelně na témže místě splnila Sendy 19.7.2008 zkoušku ZM a od toho dne se může na národních, klubových a speciálních výstavách na Slovensku hlásit do třídy pracovní. Získala i velice pěkné body, A:stopa-40b., předmět-0b.; B:10b. u přivolání, aport volný, klid při střelbě; C:obrana-49b.-ztráta 1 b. při samostatné činnosti. Celková známka D= dobře. A tím to ještě nekončí, den na to, tudíž 20.7.2008 si ještě vyčuchala stopařskou FPr.1. U ní ale už byla unavená, což bylo zřejmé den po zkoušce, známka byla U - uspokojivě. 74 b. získala za stopu, 5 b. za předměty. Rozhodčím obou těchto zkoušek byl pan Milan Klačman (SK).
A jak si vedli ostatní? Polosestřička Růža= Corleona Lady dB složila BH a ZTP V 1B. Mamča Britta= Brittanica HP dala SVV1 a stala se tak Českým šampionem krásy. Bráška Bodie Proffi dB složil BH a FPr.1. Nu a bratranec Arny dB splnil BH, ZTP SG 1B a SVV1.
A DÁL JSME POKRAČOVALI I NA PODZIM:
Na podzim roku 2008 jsme složili další bonitaci, tentokrát českou - prvotní. Nastoupili jsme na ni 12.10.2008 v Sadské. Rozhodčími byly MVDr. Marie Brožová (CZ) pro exteriér a Vladimíra Gschwindl (CZ) pro povahy. Sendy splnila s kódem 5A = ideální kód. Podrobněji- téměř kvadratická- VxD: 66x67cm; oko=0; odvaha- sebejistota + temperament= střední; reakce na střelbu = lhostejný. A ani to nám ještě nestačilo. Pokořili jsme další metu, zkoušku ZPU 1. Ta se odehrávala v Čelákovicích-Mochově 25. 10. 2008, rozhodčím byl Rudolf Baudyš (CZ). Sendy splnila na D = dobře. Poslušnost - 83b. (10b. u štěkání, skok vysoký, skok šplhem, odložení), speciální cviky - 46b. (10b. u odložení, chůze po nepříjemném materiálu, lhostejnost k nárazovému zvuku).
Rok 2007
START:
Celý výcvik naší Sendy, pominu-li před přípravnou výchovu, započal na začátku roku 2007. Na doporučení naší chovatelky Jany jsme se v lednu přihlásili do Základního kurzu ZKO 246 Praha 4- Jižní město. Sendy měla v té době 7 měsíců. Vedení probíhalo pro cvičáky typicky- „řadovka“... Na začátku jara byl tento kurz zakončen Zkouškou o absolvování, tu jsme samozřejmě splnili. Průběh přezkoušení byl obdobný jako náplň zkoušky ZOP, oddíl B. Hodnotil hlavní výcvikář. Během kurzu jsme se my, začínající kynologové, naučili základní druhy povelů a bylo nám řečeno, jaké provedení od psů vyžadovat, psi zhruba pochopili, co po nich chceme a co jaký povel znamená, ale výsledek byl částečně vzdálen požadovanému ve zkušebním řádě. Ale abych nehaněla, přínos to mělo, Sendy se naučila cvičit ve společnosti jiných psů.
Po skončení Základního kurzu jsme se stali členy této organizace a byli jimi až do roku 2009 včetně. Zprvu jsme docházeli na vedené hodiny pro členy, výcvik probíhal obdobně jako v předešlém kurzu, ale změna tu byla, vedli nás zkušenější psovodi, a tak ten výsledek vypadal trochu lépe. Sendy zde v 9ti měsících začala poznávat obranu, když figuroval Břetislav Ťujík, kousala na něj, ale to se moc často nestávalo, většinou se učila na místních začínajících figurantech. Jedna z chyb, kterých u výcviku lituji- je lepší začít klidně později, ale dobře. A Jana nás tenkrát varovala, ať si počkáme až na pana Ťujíka...
Později jsme už jen využívali prostory cvičáku a jeho zázemí k individuálnímu cvičení. Od sklonku roku 2007 až do posledního roku 2009 jsme tam zavítali už jen na členské schůze a zacvičili jsme si tam nanejvýš 1x do roka, stopy a poslušnosti jsem si cvičila sama na chalupě a na obrany jsme dojížděli k Luďkovi do Dobřejovic. Roku 2010 jsme z této organizace vystoupili a budeme se přihlašovat do ZKO 683 Dobřejovice.
NOVÉ OBZORY:
V srpnu roku 2007 jsme se na doporučení Jany prvně zúčastnili letního výcvikového tábora International dogschool K9 pořádaného Luďkem Šilhavým v Jelenci na Slovensku v termínu 25.8.-31.8.2007. Sendy tu ve svých 14ti měsících začala prvně stopovat, nebo přesněji řečeno vypracovávala své první koláčky a začala s prvními, pár kroky dlouhými, stopami. Byla Luďkem moc chválena, talent na čuchání v ní prostě byl od začátku. Asi si říkáte, že začala docela pozdě a máte pravdu, obvykle se čuchat začíná mnohem dříve, prakticky téměř od té chvíle, co si donesete štěňátko domů. Ale já se stopami neměla vůbec žádné zkušenosti, a tak jsem si chtěla raději počkat na vedení odborníka a neuspěchat to jako s obranou.
Sendy zde také poznala absolutně jiný výcvik, než jsme doposud praktikovali. Obrany nebyly vedené formou žádných kruhovek, ale probíhaly individuálně, s maximálně dvěma pejsky a to jen v případě úvazu. Hodně úvazů, drivevování psů, uzamykání do kořisti. Živí doslova nadupaný figurant co se může přetrhnout, aby se to psům co nejvíc líbilo. Sendy na Luďka zprvu koukala, jako by byl z marsu, ale brzy pochopila a poddala se rauši z kousání. Poslušnost byla také o separovaném osobitém přístupu sestaveným na kostru každému psovi zvlášť. My jsme zde zapracovali především na aportu, který se díky Luďkově metodě od základu změnil a až do dnešních dní se díky němu stal spolehlivým. Dále jsme zde započali obíhání makety, čili revír. Tábor byl pro nás velikým přínosem- jen jeden týden nás poznamenal a ovlivnil natolik, že jsme nepochybovali. O Luďkovi jsme toho tenkrát moc nevěděli, vlastně vůbec nic, mám-li být upřímná, byli jsme typičtí začátečníci… Byl pro nás ale v mnoha směrech vstupem do jiného života, rozumějme jiných výcvikových praktik, které nesly okamžité zlepšení. Navíc tábor byl hrozně fajn i z lidské stránky, spousta legrace, parta skvělých lidí… Inu věděli jsme, že příští rok pojedeme taktéž a to na všechny turnusy.
Na tomto táboře byla účastníkem i Jana a její Brittuška. Ta se zde skutečně činila, složila německou bonitaci ZTP s 1A = nejlepší povahový kód a stopařskou zkoušku FPr.1. Pamatuji si, že když jsem tenkrát viděla Brittu na stopě, udělala jsem aaach. Asi vím, po kom má Sendy vlohy…
PRVNÍ ZKOUŠKA:
Od tábora jsme začali poctivě stopovat podle rad a instruktáží Luďka. Od podzimu téhož roku jsme k němu začali dojíždět i na obrany, což jsme praktikovali až do podzimu 2009.
Na podzim roku 2007 jsme složili naši první zkoušku. Dne 21.10.2007 v Sadské Sendy zdárně pokořila svou zkouškovou premiéru a s přehledem zdolala ZZO. Rozhodčím byl pan Lubomír Jonáš (CZ) a Sendy udělil známku PV- čili prospěla výborně. V poslušnosti získala 52 b., z toho plný počet 10 b. u sedni-lehni-vstaň a odložení, speciální cviky splnila všechny.
