"Dobrman - plnokrevník mezi pracovními psy."
Dobrman je Pan Pes. Nejen díky svému nádhernému exteriéru, ale především pro jeho jedinečnou povahou. Spousty lidí dělají tu chybu, že si rasu svého budoucího pejska vybírají podle vzhledu (i my byli tímto případem). A vzhledem dobrman určitě uchvátí na první pohled, jeho ladnost a elegance, přitom však ne dojem křehkosti, ale naopak silného a energického atleticky modelovaného krasavce s aristokratickým a vznešeným vystupováním… Je mnoho superlativů, které se dají tomuto plemenu přisoudit a to nejen co se týče jeho krásného zevnějšku, ale také- či především- jeho výjimečného charakteru. Mohli bychom tu strávit hodiny a hodiny vyjmenováváním jeho předností a ještě bychom nebyli u konce výčtu. Jde ale o to, že to není dekorační doplněk do bytu, případně zahrady, ale inteligentní osobnost, co se nikdy nespokojí s tím, že bude žít vedle Vás, prahne po tom žít s Vámi v co nejtěsnějším kontaktu! Jeho pán je pro něj vším, smyslem žití, za které neváhá obětovat svůj život. Pro jeho vlídné slovo, pohlazení a aby mu udělal radost, udělá dobrman vše, co bude v jeho silách. Je psem jednoho pána, věrným a oddaným, avšak láskyplně milujícím a chránícím celou svou rodinu a její majetek. Ale není jenom tím. Na oplátku za to, co všechno nám on sám nezištně dává (počínaje svým srdcem a láskou, pokračuje přes bezmeznou důvěru a končíce možnou ochranou v případě nouze), potřebuje i on něco na zpět. Je to veliký pes s neunavitelnou vitalitou a nevyčerpatelnými zásobami energie, které je třeba ventilovat při pravidelné činnosti…
Dovolila bych si zde citovat neznámého autora, který pravil: ,,Chcete-li pochopit dobrmana, musíte pochopit jeho temperament“ . A mě nezbývá než souhlasit, dobrman není jen vroucně milující plnohodnotný člen rodiny, ale je to také sportovně založený, energií nabitý živý tvor, co svůj temperament musí mít kde vydat. Přeci jen spadá do plemen služebních psů a to není jen tak náhodou. Bohužel však přes to všechno s dobrmanem v dnešní době málokdo opravdu vrcholově pracuje a to ať už jde o sportovní či služební kynologii, výcvik podle TARTu, záchranářskou specializaci nebo armádní a ozbrojené složky. Můžeme se jen dohadovat, co je tomuto jednání skutečnou příčinou… Je tu ale mnoho dalších činností (např. dogdancing, fllyball, agility, dogfrisbee, canisterapie, coursing, canicross, bikejöring, dogscootering, skijöring, dogtrekking, dokonce i mushing … zkrátka vše, na co si vzpomenete), ke kterým se dobrman hodí díky svému přirozenému naturelu, obrovské inteligenci, nehynoucí chuti učit se něco nového a tělesným proporcím (zde bych jako výjimku uvedla snad jen dlouhodobé setrvávání v nízkých teplotách, neb jak známo, dobrman nemá podsadu a není tím pádem vhodný k držení venku v chladném a vlhkém počasí). A dobrman umí být skutečně vděčný svému pánovi za jakoukoli aktivitu s ním… Tak jemu i sobě dopřejte onu radost ze vzájemné aktivní spolupráce a nedovolte, aby se nám před očima začal měnit v líného baseta bez zájmů a životní jiskry, k čemuž mám někdy pocit, že současný velký nadbytek plemene směřuje, protože není dostatek adekvátních zájemců schopných svému dobrmanovi nabídnout coby alternativu za výcvik jinou plnohodnotnou a mozek zaměstnávající činnost. Uvědomuji si, že pro jeho výbornou povahu a líbivý zevnějšek je pořizován spíše jako rodinný pes (což bych neodsuzovala, chceme-li, aby nám tu ještě nějaký čas plemeno dobrman zůstalo, vyšší odběr totiž znamená i širší genetickou základnu a chovat v užším měřítku toho pravého pracovního dobrmana pouze pro vybrané jedince podle mě není až tak úplně reálné, už tak úzký genofond bude ještě více zredukován), ale není dobré zapomínat na jeho původní využití a opomíjet jeho základní potřeby. I ten nejlaskavější dobrman, který bude denně vystavován nedostatku pohybu a činnosti se svým pánem, při které se unaví nejen fyzicky, ale i psychicky (čímž narážím na nedostatečné venčení na vodítku kolem bloku, ponechávání ho bez zaměstnání na zahradě- byť veliké- s tvrzením, že se zde pejsek přeci sám dostatečně vyřádí, atd.) se může začít projevovat řekněme jinak, než by si jeho páníček přál. Ať už jde o demolici bytu, neposlušnost a nezodpovědnými páníčky hojně používaný termín nezvladatelnost, agresivitu vůči okolí, duševním i tělesným strádáním, či jinými problémy, klidně i zdravotního charakteru. Proto nemůžeme-li dobrmanovi zajistit dostatek vyžití a vybití, buďme soudní a nepořizujme si ho, předejdeme tak řadě problémů. Naopak je-li dobrman šťastný, budete šťastní i Vy.
Nezapomínejme na jeho ducha- to je to, co dělá dobrmana dobrmanem (ne kupírované uši nebo ocas, ale jeho srdce a charakter), nechovejme psy pouze do výstavních kruhů, neřiďme se při výběru chovných jedinců majoritně vzhledem, vyšetřujme zdraví našich psů a dbejme na odchovu po testovaných zvířatech, upřednostňujme dlouhověkké jedince... Dále si tohoto psa nepořizujme pro zlepšení svého ega a za účelem vynahrazování si osobních komplexů pomíjivými úspěchy- ať výstavními, či pracovními, patrně by nedošly naplnění, byly-li by jediným motivem k vlastnění tohoto psa… Dobrman se musí stát především Vaším nejlepším přítelem, musí ho s Vámi pojit silné citové pouto, musí být Vaší neoddělitelnou součástí, je potřeba mít spolu vybudované pevné základy vztahu a až pak lze teprve pokoušet se o víc. Věřte mi, že i když se Vám toto všechno podaří a dobrman by se pro Vás rád rozkrájel, je to pořád živý tvor a ne stroj, takže ani tak zdar není zaručen. Dobrman si umí přesně najít tu skulinku, kdy na něj nemůžeme, rád nás škádlí, tak neusínejte na vavřínech, je třeba s ním neustále držet krok. Nemějme mu však za zlou jeho částečnou vyčůranost, nemyslí to zle, jen je to věčný životní optimista, rád se baví a přesto, že nás mnohdy svými poťouchlými nápady dovádí doslova k šílenství, mějme na paměti, že jeho srdíčko bije jedině pro nás a aniž byste to třeba někdy řekli, skutečně nás miluje ze všeho na světě nejvíc a jen nám chce vykouzlit úsměv na rtech. Chceme-li si dobrmana pořídit a má být právě on tím jediným možným plemenem, co s námi bude kráčet na cestě životem, musíme se obrnit spoustou trpělivosti a milovat ho jako celek bezezbytku (tak jako on miluje nás). Já jeho kouzlu páru jiskřivých očí a plesajícího srdíčka podlehla, bezvýhradně a neodvolatelně, a zjistila jsem, že si život bez něho po svém boku už neumím, ani nechci představit. Proto, pokud to jen trochu půjde, bude v mém domě vždy přinejmenším jeden démonický aristokrat, pro mě nejlepší pes na světě, co znám.
Karolína Shrbená
